Zeptej se nás na cokoli

Cokoli, co chceš anonymně říct/probrat.

Jsou báječné. Víc o mých dětech neprozradím.

<3

Ahoj, nedostatek peněz / lásky / fyzického kontaktu (tj. biologická potřeba) může donutit lidi dělat ledacos. Ale nechci hodnotit, jestli je to normální či nikoli - někde možná ano, někde možná ne.

Ahoj, je normální, že má partner chuť na sex každý den. A také je normální, že Ty nemáš chuť na sex každý den. Potřeba sexuálního kontaktu je subjektivní a každý může mít tuto potřebu jinou. Ve vztahu je důležitá komunikace - mluvit spolu o svých pocitech a svých potřebách. To, že cítí potřebu masturbace a pornografie totiž ještě nemusí znamenat, že mu nestačíš. Tvé pocity - že mi to prostě vadí - jsou relevantní a mohlo by být užitečné o nich s partnerem mluvit. Nevytvářet si domněnky, protože partner to ve skutečnosti může vnímat úplně jinak. Hodně síly.

Ahoj, to co popisuješ - mám rád orál, ale sex nepotřebuji - není divné má to takto mnoho mužů i žen. Jedná se pouze o preferenci určité sexuální praktiky. Zkrátka máš rád(a) orální sex. Nicméně kdybys měla pocit, že už to v pořádku není, že to ovlivňuje Tvůj sexuální život, tak to můžeš konzultovat i lékařem - např. sexuologem.

Jak kdy. Žiji, takže prožívám různé emoce - lepší i ty horší. Moc děkuji za podporu. :)

Stalo, mnohokrát. Řekl jsem jí, že si vážím toho, že mi to říká a že ji miluji přesně takovou jaká je. A je to tak.

Dobrý den, tato anonymní služba „Chci se zeptat“ je určena výhradně dětem, které se zde mohou ptát anonymně na své otázky. Pokud se potřebujete poradit Vy osobně, prosím využijte náš kontaktní formulář na webu, případně nám můžete napsat přímo na e-mail. Tento prostor je však skutečně vyhrazen pouze dětem.

Ahoj, křičet na dítě „jen tak“ není normální, ani když je to máma. V rodině jste důležití všichni a ty si zasloužíš cítit se doma dobře. Je moc dobře, že o tom píšeš a hledáš si podporu. Pokud je Ti z toho těžko, zkus to sdílet s někým blízkým nebo kdykoli zavolej na Linku bezpečí 116 111. Drž se!

Ahoj, vnímám, že si teď procházíš náročným obdobím a věřím, že to není snadné. Je moc dobře, že jsi dokázal napsat a že si hledáš nějakou podporu - už jsi chodil k psycholožce a jsi ochotný odbornou pomoc znova vyhledat. To je opravdu dobře! Je normální přát si věřit více lidem a cítit se lépe. Již jsi zkoušel hledat přes pojišťovnu (super nápad), tak ještě může zkusit: skrze obvodního lékaře (měl by mít kontakty na odborníky v okolí a případně by Ti mohl dát doporučení), dále můžeš zkusit Terapeutickou linku sluchátko (https://linkasluchatko.cz/ - až 6 terapií po telefonu, za cenu běžného volání) a nebo třeba Sociální kliniku (https://www.socialniklinika.cz/ - 12 terapeutických sezení za "poplatek podle svých finančních možností"). A ještě si říkám, že by mohlo být dobré, zkusit to přece jen říct někomu blízkému. Nemusí to být hned všechno, nemusí to být dokonalé. Ale už jen to, že na to nebudeš sám, může hodně pomoci. Někdy je těžké s někým začít mluvit, obzvlášť když máme pocit, že bychom tím někomu přidělali starosti. Ale zasloužíš si podporu. Jestli chceš, můžeš o tom mluvit nejdřív anonymně – třeba přes Linku bezpečí (tel. 116 111 - zdarma a kdykoli). Nebo jim můžeš napsat přes chat (www.linkabezpeci.cz). Můžeš říct přesně to, co jsi napsal sem - klidně to jen přečíst, nebo do chatu zkopírovat. Není to ostuda, není to slabost – je to krok k tomu, aby Ti bylo lépe. Díky, že jsi napsal. Máš odvahu hledat pomoc – a to není málo.

Ahoj, jelikož je tato služba určená dětem do 18 let, budu rovnou tykat. V první řadě chci napsat, že je moc dobře, že tě napadlo se zeptat a hledat si podporu. Věřím, že cítit se dlouhodobě sám je náročné. Pravdou je, že bohužel neexistuje žádný univerzální návod, jak "se naučit pustit si někoho k tělu." Píšeš myšlenku, jestli to časem zmizí samo a nebo jestli je lepší s tím něco dělat. Jestliže nyní o tomto tématu píšeš, tak to nejspíše samo od sebe nezmizelo a tak by mohlo být dobré probrat to s někým - třeba právě s mámou, nebo třeba s nějakým odborníkem. A dobrý nápad máš právě s tou terapií - ty bývají opravdu nejúčinnější, když se jedná o problém s důvěrou a emocemi. S případným výběrem terapie by ti měl poradit obvodní lékař, rodič, učitel a nebo se můžeš sám podívat na internetu. A ještě malé doporučení na závěr: nezůstávej ani na tyto pocity sám, mluv o tom a sdílej - to opravdu mnoha lidem pomáhá. Drž se!

Akce pro děti probíhají v Praze, materiální pomoc většinou v Praze (historicky jsme pár věcí v minulosti dováželi i dál, či posílali poštou).

Ahoj, nízkopříjmové rodiny mohou žádat o příspěvek na úhradu školních pomůcek Úřad práce. Příspěvek na školní pomůcky je jednorázovou dávkou mimořádné okamžité pomoci, která je poskytovaná z dávek hmotné nouze dle zákona o státní sociální podpoře. Pro přiznání nároku na dávku mimořádné pomoci je posuzována osoba nebo osoby, které nemají dostatečné příjmy k uhrazení nákladů souvisejících se vzděláváním dětí nebo se ocitají v nepříznivé sociální situaci. Žádost o mimořádnou pomoc mohou podat všichni občané. Posouzení a potvrzení splnění podmínek žadatele je úlohou Úřadu práce, který vydá rozhodnutí o nároku na dávku a případně specifikuje důvod zamítnutí žádosti. Pracovníci Úřadu práce nemohou žádost osobě odmítnout bez toho, aby ji posoudili. A o jaké částce se nyní bavíme? Poskytnutý příspěvek se bude vztahovat k výši nákladů za konkrétní zboží nebo činnost. Dohromady však může žadatel získat za kalendářní rok maximálně 10 násobek částky životního minima, což nyní vychází na 46.200 Kč za rok. Přeji Vám hodně síly a klidný školní rok. :)